OFCOM je britský regulační úřad pro vysílání. Stanovuje pravidla, co mohou vysílací stanice a novináři a tvůrci programů dělat a co ne. Pokud má kdokoliv pocit či důkaz, že audiovizuální média porušují kodex a zákon – například v nevyváženosti zpravodajství a podobně – může podat stížnost. Během Brexitu – doby, kdy se vyhlásilo referendum o odchodu z EU až do doby, kdy skutečně Británie odešla – zahrnovali Britové tento úřad stovkami stížností o tom, že média jsou podjatá ve prospěch druhé strany – stěžovali si jak ´Remainisté´ – ti, kteří si přáli, aby Británie zůstala v EU, tak ´Brexitáři´ – tedy ti, kteří chtěli odchod Británie z unie.

OFCOM BROADCASTING CODE – zákon o vysílání všech vysílacích stanic ve Spojeném království:

https://www.ofcom.org.uk/tv-radio-and-on-demand/broadcast-codes/broadcast-code#:~:text=Ofcom%20is%20required%20under%20the,television%20programmes%2C%20fairness%20and%20privacy.

Článek 19, který hájí svobodu slova z roku 1987 – a to na mezinárodní úrovni – zajímavé je, že se týká také České republiky, která toto přebírá ve své Ústavě a Listině základních práv a svobod.

Nicméně Článek 19 také funguje jako základ k etickému kodexu novinářů – například můžete porovnat – shoduje se v řadě bodů s Etickým kodexem Syndikátu novinářů ČR či dalších médií.

https://www.article19.org/data/files/pdfs/publications/uk-media-regulation.pdf

Základní myšlenka pak je:

“Everyone has the right to freedom of opinion and expression; the right includes freedom to hold opinions without interference and to seek, receive and impart information and ideas through any media regardless of frontiers.”

“Každý má právo svobodně vyjádřit svůj názor a vyjádřit se; toto právo zahrnuje také svobodu mít názor bez zasahování a hledání, obdržení a sdělení informací a myšlenek skrz jakákoliv média bez ohledu na hranice.”

Dodržováním Článku 19 celosvětově se zaobírá například stejnojmenná organizace – https://www.article19.org/

K zamyšlení – je v České republice Článek 19 dodržován? A je dodržován mezinárodně? A konečně – dodržují jej například sociální sítě nebo vládní zmocněnci pro média a dezinformace?